Dozvěděla jsem se mnoho o sobě i lidech kolem mne. Je to koniha o cestě k pochopení sebe i ostatních.

Na knihu pana Orlity jsem se těšila už téměř půl roku, prakticky od doby, kdy jsem zaslechla nastínění jejího obsahu. Nemohla jsem se dočkat, tak dlouho jsem si neudělala čas si jen tak sednout a něco přečíst, zvlášť něco z oblasti psychologie, kterou mám tak ráda. Ideální příležitost. V rukou jsem ji poprvé držela v pátek, 2 dny před odjezdem na zimní dovolenou. Jupí, budu si ji číst po večerech po náročném lyžování v Alpách. V sobotu večer jsem dočetla poslední stránku. Do Alp nedojela. To prostě sedíte, pročítáte se těmi různobarevnými statěmi a máte pocit, že autor při psaní zakotvil kdesi na vašem těle a do záznamového archu zapisoval vaše běžné denní aktivity s detailním popisem místa, kde se odehrávají, vaše reakce, chování, domněnky, postřehy a jako bonus přidal pocity, které při tom všem prožíváte. A to celé vymaloval jednou barvou. A tak se tím tak prokousáváte a v knize postupně nalézáte kromě sebe také svého manžela a jiné členy rodiny, své přátele, kolegy a čtete dál a dál, už jen proto, že jste od přírody zvědaví a zajímá vás, co se o nich či o sobě dále dozvíte. Vaše finální „Aha“ za každou barevnou statí je všeříkajícím citoslovcem naprostého pochopení a smíření se s fakty. A když dojdete na konec této sondy do životů lidí kolem vás, uvědomíte si, že svět prostě není černobílý. Je zeleno-červeno-modrý. Mnoho spokojených čtenářů, kteří díky Vaší knize dospějí k pochopení sebe sama i svých blízkých, Vám, pane Orlito, ze srdce přeje Kateřina Pleskotová.

Kateřina Pleskotová, učitelka v mateřské školce, Ostrava